Povrchové úpravy

Práškové laky

Základní charakteristika práškových barev

Práškové barvy jsou moderním a ekologickým řešením povrchové úpravy řady výrobků. Práškové barvy se řadí do skupiny tzv. průmyslových nátěrových hmot. Skládají se ze směsi pryskyřic, pigmentů, případně dalších surovin, které například dodávají práškovým barvám tvrdost, lesk, nebo požadovanou hloubku matu, vytvářejí strukturní povrch apod. Tato směs má suchou práškovou konzistenci. Prášková barva se pro aplikaci ničím neředí, ani se v žádné tekutině nerozpouští. Nanáší se v práškové podobě pomocí stlačeného vzduchu, který po smísení s práškem vytváří tekutou směs.

Výroba práškových barev

Narozdíl od tekutých nátěrových hmot, kde při výrobě dochází ke smísení a vzájemné reakci jednotlivých složek v roztoku vody nebo rozpouštědla, jsou jednotlivé složky práškových barev smíchávány v tavenině. Ta je pak vytlačována výrobním zařízením na chladící válce a po zchladnutí mleta ve speciálních mlýnech na požadovanou hrubost částic práškové hmoty. Tato výsledná hmota je konečným výrobním produktem – práškovou barvou.

Rozsah použití práškových barev

S výrobky opatřenými práškovým povlakem se dnes setkáváme téměř na každém kroku. Práškují se výrobky tzv. bílého programu (pračky, ledničky, sporáky, mikrovlnné trouby), kovový nábytek a bytové doplňky, trezory, zámky, věšáky, kryty spotřební elektroniky a výpočetní techniky, jízdní kola, sportovní nářadí a posilovací stroje, kancelářské a studijní pomůcky, magnetické tabule, drobné předměty, se kterými se běžně setkáváme (lžíce na boty, otvíráky), díly pro automobilový průmysl (brzdové destičky, disky kol, kovové části interiéru, řada komponentů na motocyklech), radiátory, hasící přístroje, dopisní schránky, osvětlovací tělesa a lampy, lahve na parfémy a některé druhy alkoholických nápojů, okrasné květináče, pouzdra na cigarety a tabák, elektrorozvodné skříně, kovové podhledy, armatury a mnoho dalších.

Rozdělení podle nosičů, jejich charakteristika

Běžně rozšířenými a masově používanými práškovými barvami jsou termosety.

Podle nosičů je dělíme na tyto základní typy:

Určené pro interiéry

• Epoxidové (EP), určené výhradně pro použití v interiéru. Velmi dobře odolávají korozi a některým chemickým látkám.
• Epoxipolyesterové (PEP), tzv. hybridní, nebo též zlidověle „mixy“, jsou dnes nejvíce používanými práškovými barvami. Jsou určeny především do vnitřního prostředí, ale lze je používat i na výrobky krátkodobě vystavované povětrnostním vlivům.

Určené pro exteriéry

• Polyesterové práškové barvy (PES) jsou určeny především k použití v exteriéru pro vysokou odolnost proti UV záření a ostatním povětrnostním vlivům.
• Polyuretanové práškové barvy (PUR), které jsou velmi odolné vůči povětrnostním vlivům. Transparentní polyuretanové práškové laky vykazují vysokou čirost.
• Akrylátové práškové barvy (AC) je možné používat i pro použití do exteriéru, jejich silnou stránkou je mj. jejich vysoká odolnost vůči chemickým látkám.

Barevná škála, typová škála

Nejrozšířenějšími jsou na trhu práškové barvy epoxidové, hybridní a polyesterové. Tyto práškové barvy se běžně vyrábějí v mnoha vzhledových typech a obrovské paletě odstínů. V odstínové paletě se zpravidla vychází z mezinárodně uznávané vzorkovnice s označením RAL . Práškové barvy se vyrábějí od vysoce lesklých až po hluboce matné typy. Podle povrchu se také práškové barvy dělí na typy s hladkým povrchem, jemně strukturním povrchem a hrubě strukturním povrchem.

Kromě těchto základních typů se vyrábějí práškové barvy s různými vzhledovými efekty (například tzv. metalízy, antiky, perletě, glitry aj.).

Nanášení práškových barev

Práškové barvy se nanášejí na vhodně předupravený podklad, který je zbavený všech chemických a mechanických nečistot.

V aplikačním zařízení je prášková barva smíšena s tlakovým vzduchem a hnána ze zásobníku hadicí do aplikační pistole a z ní stříkána na výrobek. Aby nanesený prášek na výrobku ulpěl, je mu v aplikačním zařízení dodána elektrostatická energie, která způsobuje přitahování jeho částic ke stříkanému výrobku a následném ulpění na něm. Říká se, že prášek je v aplikačním zařízení „nabíjen“. Toto „nabití“ je zajišťováno dvěma základními způsoby: třením o vnitřní stěny speciální aplikační pistole, které jsou vyrobeny z teflonu (tzv. tribo) nebo získáním náboje pomocí elektrody vysokého napětí, umístěné u ústí aplikační pistole (tzv. korona nebo statika).

Následné vytvrzení ve vytvrzovací peci uzavírá celý proces aplikace. Po vytvrzení je výrobek z pece vyjmut a po zchladnutí je ihned připraven k montáži, kompletaci, případně k zabalení a expedici.

Práškové barvy jsou jednovrstvým nátěrovým systémem, který nevyžaduje použití základních nátěrů a po nanesení nevyžaduje žádné následné schnutí. Tato vlastnost umožňuje dosahovat poměrně vysoké produktivity práce a při optimálním zvládnutí technologie aplikace i ekonomické úspory.

Ekologie a odpady

Jednou z obrovských výhod povrchové úpravy práškovými barvami jsou dobré ekologické podmínky provozu a ekologické parametry vlastností konečného povlaku v porovnání s povrchovou úpravou většiny běžných tekutých nátěrových hmot. Práškové technologie nepoužívají rozpouštědla, hmota je nanášena v práškovém stavu a u technologií s možností recirkulace prášku v aplikačním zařízení je odpad z aplikace minimální. Navíc lze zbylou práškovou barvu (odpad z prostřiku) za určitých podmínek regenerovat a poté opět použít.

Skladování práškových barev

Dodržení optimálních podmínek při skladování práškových barev má nejen vliv na jejich životnost, ale také výrazně ovlivňuje samotnou kvalitu jejich aplikace. Optimální podmínky pro skladování splňují prostory, které jsou suché a zateplené tak, aby se teplota prostředí pohybovala v rozmezí do 25 °C. Práškové barvy je dále nutno chránit před zvlhnutím a prudkými výkyvy teploty, které mohou způsobit navlhnutí z orosených vnitřních stěn obalu.

Žárové zinkování

 

Dekorativní zinkování

Dekorativní chromování